.. s jídlem roste chuť.. a já jsem prostě nenažraná ..

5. kapitola G

5. kapitola ALFA samec GEORGE

21. září 2017 v 21:05 | Gina Chainless
Je to měsíc co jsme se s Georgem seznámili. Bohužel ten náboj, který mezi námi zpočátku byl se ztrácí.. Byla to jenom letní láska ? Tomu nevěřím. Jsme přece jedno, jen ze dvou částí ..Co ty hodiny, které jsme spolu protelefonovali ? co všechny ty náhody, všechny ty věci co nás spojují ?


První tři týdny s Georgem byly jako sen. Něco takového jsem naposledy zažila před mnoha, mnoha lety. Připadala jsem si jako v pubertě. Ten kdo nezažil vztah na dálku to jen těžko pochopí. Protelefonovali jsme desítky hodin týdně. Nepotřebovala jsem jíst ani spát. Vznesl mi jiskru do života. Člověk, kterého jsem viděla jednou v životě asi tři hodiny. Člověk, do kterýho jsem se zamilovala ještě dřív, než jsem se s ním osobně setkala..


Neplánovala jsem si, že si začnu paralelní vztah. Chtela jsem si jenom užít. Zpestřit si stereotypní život zeny v domácnosti. Ale copak za to můžu, že jsem našla svoji spřízněnou duši ?


Vím, že opojný koktejl lásky nepůsobí příliš dlouhou dobu, ale nebyla jsem připravena na to, že vystřízlivění přijde už po pár týdnech. Postupně začalo všechno upadat. Už mi nepsal tak pravidelně jako dřív. Často neodpovídal na zpravy. Volal mi, ale ne v takové frekvenci jako dřív. Mluvil jinak, hodně si stěžoval na únavu a nic moc nechtěl řešit. Cítila jsem, že se něco děje. Říkal, že nemá čas psát. Když byl doma, říkal, že ho pořád sleduje přítelkyně a proto nepíše. Ale věděla jsem, že jsou to výmluvy. Když člověk opravdu chce, najde si vždycky alespoň chvilinku.


Už to nebyl George jako předtím. Takovej, do kterýho jsem se zamilovala. Chtěla jsem to řešit, promluvit si o tom, ale bez úspěchu. Vypadalo to sice, že mě má pořád rád, ale prostě se něco změnilo a nevěděla jsem co. Náš vztah mě přestal naplňovat. Cítila jsem, že mi to víc bere, než dává. Nezbylo mi, než to ukončit. Chtěla jsem mu to zavolat, ale nezvedal mi to. Později by se vymluvil, že pracoval. Když jsem volala naposledy, měl obsazeno.
Tak jsem mu to napsala na viber. Pro někoho možná nepříliš vhodný způsob jak ukončit vztah (i když jen milenecký) , ale pro mě jediná možnost, jak to udělat, aniž bych si to rozmyslela. Čím delší dobu jsem to měla v hlavě, tím víc to pro mě bylo stresující a bolestivější. Kdybych ho slyšela, akorát bych brečela a to jsem nechtěla.


Napsala jsem mu, že to nemá cenu, ať se nezlobí. Že mu přeju hodně štěstí a že nechci končit ve zlém. Že budu ráda, když budeme kamarádi. Že jsem ráda, ze jsem ho poznala, nikdy na něho nezapomenu a ze může kdykoli napsat nebo zavolat. Zakončila jsem to tím, ze bychom se jen trápili a takhle to nechci. Zprávu si přečetl až další den. Odepsal mi, že mě chápe. Smutného plakajícího smajlíka, ale dál už nepsal.


Další den jsem mu chtěla zavolat.. Jen tak, prostě mi chyběl. Neslyšela jsem ho už tři dny. Byli jsme zvyklí si volat opravdu často a najednou jsem cítila takový nepříjemný prázdno. Několikrát jsem si zdůvodnila, ze to není dobrej nápad, ze bych ho mela nechat byt.. ale stejně jsem nakonec zavolala. Hovor mi zvedl, normálně se bavil. Snažila jsem si držet odstup, být kamarádská a hlavně nedávat najevo emoce. Myslím, že jsem to zvládla.


Další den to bylo ale horší. Myslela jsem na to, ze vlastně nevím, proč se to změnilo, proč to všechno šlo od desíti k pěti, proč se najednou začal chovat tak laxně. Dávala jsem si to za vinu. Určitě jsem moc tlačila na pilu.. Sžíral mě pocit, že neznám důvod jeho náhlé změny chování. A tak jsem vytočila jeho číslo. Zezačátku jsem se snažila být milá, ale pak jsem se neubránila výčitkám. Nakonec mi přiznal, že začal mít blbej pocit vůči přítelkyni. Kdyby šlo jen o sex, zvládl by to..


Ale za všechno můžou ty zasraný city. Já to říkala. Moje kamarádka obhajuje fyzickou nevěru slovem ,,Neubyde'' .. jenže citovou nevěrou se dopouštíme poměrně závažnějšího deliktu. A každý člověk (pokud není úplně bezcitnej) si to dřív nebo později začne vyčítat. Co na tom, že je spokojenější, než byl předtím. Je to prostě nemorální. Je to sobecké. Tečka.


I já mám výčitky vůči svému partnerovi. Svého muže mám ráda, prožili jsme spolu spoustu věcí a vždycky stal při mně. Jen jsem cítila, že potřebuju změnu. Dočasně. Měla jsem velké výčitky a nebylo to pro mě vůbec snadné se odhodlat k nevěře. Když jsem to udělala poprvé, byla jsem zhnusena sama sebou. Potom, když byla další příležitost (s tím stejným mužem) říkala jsem si, že už je to jedno jestli to bylo jednou nebo dvakrát, průšvih by to byl stejný a svědomí na tom bude pořád stejně bídně.
Podruhé už jsem s tím byla víc psychicky smířená. Nelituju toho ze své pozice, jen mi to přijde nefér vůči druhé straně. Když se nic nedozví, tak to bude v pořádku. Nechci mu ublížit, nezaslouží si to. Bral by to jako osobni selhání, ale nemá to jeho dovednostmi v posteli nic společného. Je skvělej milenec.


Jenom já jsem si potřebovala zvýšit sebevědomí.
Potřebovala jsem trosku adrenalinu. Změnu, něco nového. A s jídlem roste chuť. Já vím, jsem prostě nenažraná.. Ale momentálně se cítím spíš přežraná, ukousla jsem si totiž větší sousto, než jsem schopna sníst.


Co teď ?
* Ukončit úplně kontakt ? Smířím se ale s tím? A co on, nebude litovat ? Určitě přijde doba, kdy budeme přemýšlet, že všechno mohlo být jinak
* Nebo se budeme snažit být v kontaktu jenom jako kamarádi ? to půjde hodně těžko, to vím už teď
* anebo se domluvíme, že to bude tak jak jsme původně plánovali .. tedy jen sex ?
* Anebo si uvědomí, že mě potřebuje ať to stoji co to stoji ?


Tentokrát ať to rozhodne on. Nechal si pár dní na přemýšlení. Takže teď mi stejně nezbývá, než čekat. Bude se řídit hlavou nebo srdcem.. ?
Co se má stát se stane. Ale Já.. JÁ budu vždycky poslouchat hlas svého srdce. Protože jen tak budu doopravdy šťastná.
 
 

Reklama