.. s jídlem roste chuť.. a já jsem prostě nenažraná ..

12. kapitola ALFA samec 3 AIDAN

4. července 2018 v 23:28 | Gina Fierce |  12. kapitola Aidan
Ráno jsem se probudila s bolestí krku, celého těla a teplotou. Zchvátila mě nejspíš nějaká viróza. Zavolala jsem do práce, že nedorazím a zůstanu doma. Vzala jsem si paralen a usnula jsem. Když jsem se probudila, bylo mi o trochu líp, ale pořád nic moc. Přesto moje první myšlenky směřovaly jako vždy k Aidanovi. Copak asi dělá.. ?
Vzala jsem do ruky telefon, abych mu popřála dobré ráno. Obvykle mi na esemesku tohoto typu, tedy neškodnou a takovou nad kterou se nemusí přemýšlet, odpoví během několika minut. Ale tentokrát nic. Před obědem jsem mu chtěla zavolat, ale telefon měl vypnutý.


Ten den bylo úterý, a to mívá moje obvodní doktorka ordinační hodiny odpoledne. Kolem třetí hodiny jsem k ní zajela a vyfasovala antibiotika. Jela jsem si je vyzvednout do lékárny a nakoupit. Po cestě jsem zase zkusila vytočit Aidanovo číslo, ale stále bylo nedostupné. Sice jsem věděla, že má Aidan ještě jedno číslo, ale to mi nikdy z bezpečnostních důvodů nedal. Čím dál tím víc jsem přemýšlela, co se asi stalo. Hned se mi vybavila ta situace z léta. Tentokrát se ale nic nestalo. Všechno probíhalo až podezřele v klidu.
Možná má Aidan průšvih doma. Že by nám osud nám připravil další zkoušku?
Doufám, že si maže esemesky.. Několikrát jsem mu zdůrazňovala, že si na to má dávat pozor. Jenže Aidan má svou hlavu...

Další dva dny jsem proležela v posteli, a tak jsem měla hromadu času přemýšlet. Na to jsme my ženy odbornice. Jsme schopné si na základě pár nepodložených informací anebo jen vysledovaných poznatků vykonstruovat v hlavě všemožné, nejčastěji negativně zabarvené scénáře na jejichž základě posléze vytvoříme pseudoproblém. Dokážeme celé dny přemýšlet nad řešením problémů našich nejbližších, kteří často sami ani problémy řešit nechcou a jen si stěžují. Díváme se zbytečně moc dopředu a často se stresujeme z věcí, které se nakonec ani nestanou. V tomhle mají muži obrovskou výhodu. Jejich mozek dokáže pojmout jen omezené množství informací, které navíc nemá potřebu dál zpracovávat a řešit. Jsou tedy méně náchylní k depresím, úzkostem a podobným psychickým poruchám, které velmi často plynou právě z toho, že si nakládáme na bedra víc starostí, než uneseme. A stejně tak jako muži nikdy nepochopí, proč furt něco řešíme, my zase nikdy nepochopíme, proč si ani po x letech nepamatují kdy máme narozeniny.

Koncem týdne jsem se pokusila sehnat Aidanovo číslo přes pár známých. Bohužel bez úspěchu. Potom mě ale napadlo, že mám vlastně jeho mail. Mail, na který jsem mu jednou posílala nějaké fotky. Jenže jsem věděla, že na tento mail má přístup i jeho žena. Tudíž psát mu tam, aniž by o tom předem věděl a ohlídal si to, bylo příliš riskantní. Stejně mi to ale nedalo, a tak jsem si vytvořila mail fiktivní a napsala mu ''pracovně''. Do předmětu jsem dala fotku výstražného trojúhelníku (možná by mu mohlo dojít, že to jsem já, vzhledem k tomu, že jsme se poslední dobou o tomto geometrickém tvaru často bavili). Předstírala jsem, že máme domluvenou nějakou zakázku a že by bylo dobré to zrealizovat hned po Novém roce. Pak jsem ho požádala o telefonní číslo a předstírala, že jsem jeho číslo ztratila a zůstal mi jen jeho mail s cenovou kalkulací zakázky. Nakonec jsem se podepsala mužským jménem.

Během večera jsem se přihlásila na mail a byla tam odpověď. Klikla jsem na ni a se zatajeným dechem jsem čekala až se email otevře. Už. Bylo tam jen telefonní číslo. Chvíli jsem na to koukala a pak jsem se jen pousmála. Aidanova typická stručnost…

Hned druhý den ráno jsem jsem to číslo vytočila. ,,Volané číslo neexistuje'' zaznělo v telefonu. Bože, to snad není pravda! Možná se překliknul.. Zkusila jsem vyměnit poslední číslo za číslo vedle vpravo na klávesnici a potvrdila hovor. Zvedla to nějaká stará paní. ,,Dobrý den, to je asi omyl, omlouvám se'' .. a zavěsila jsem to. ,,Doprdele, to je fakt blbec, zaklela jsem''. Zkusila jsem ještě vyměnit za číslo vedle nalevo a znovu jsem potvrdila hovor. ,,Wright, prosím'' .
Zvedl to Aidan. Pozdravila jsem a představila se taky svým příjmením a čekala, co odpoví. Zamyslel se a pak mu to došlo ,,Jé, to seš ty? Kde jsi vzala moje číslo?'' a já mu s údivem odpověděla, že mi ho přece dal sám. Začal se smát, když mu došlo, že ten mail jsem psala já. Prý má těch zakázek rozjednaných hodně a tak mu to nedošlo, že ten mail jsem psala já.
Cítila jsem z jeho hlasu, že je rád, že mě slyší. Hned jsem se ho zeptala, co se vlastně stalo, že to druhé číslo má vypnuté. Měla jsem pravdu, opravdu to souviselo s tím, že měl doma průšvih. Přišel o celý ten telefon, tudíž i o moje číslo. Začala jsem vyzvídat co přesně se stalo. Ale zarazilo mě, když mi odpověděl ,,To už je teď jedno'' . Arogantně jsem dodala, že jo, že jemu to je asi jedno, ale že já jsem měla o něj strach. Řekl mi, že to tak vůbec není, že dva dny po sobě ráno od sedmi do půl deváté stál před budovou, kde pracuju. Čekal prý na mě a chtěl mi říct co se stalo, abych neměla strach. Bohužel nevěděl, že jsem na neschopence doma.


Tak to jsem nečekala. Čekal na mě a chtěl mi říct co se stalo, abych neměla strach ???
Aidanovi na mě tolik záleží ? … ♥

(Pokračování příště...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama